Bylo listopadové úterý a já měl ten den zrovna méně práce. Přitom už několik týdnů, jsem celý nedočkavý vyhlížel první sníh. Nevydržel jsem to. Sbalil jsem foťák a vyrazil směr Krušné hory.
Dole pod hřebeny mě překvapil déšť a krásné bukové lesy. Očekával jsem, že všechno listí již bude dole. Stromy přitom hrály všemi barvami. Jak jsem postupně stoupal do kopce, tak se začal objevovat první sníh.
Nahoře to přišlo. Všude bílo, mlha a stromy pokryté úžasnou námrazou.
Všude to vypadalo úžasně, a já nevěděl kde dřív fotit. Nakonec jsem vyrazil do mého oblíbeného bukového lesa. Díky působení větru jsou zde stromy zohýbány do velmi roztodivných tvarů.
Celá krajina zde působí velmi magicky. Zvláště když je v lese mlha. Pak si tu připadám jako v krajině z Pána prstenů.
Postupně jsem sestupoval hlouběji do lesa, mlha houstla a já objevil tento nádherný pohled. Už jen pro tuto jednu fotku, mi cesta stála za to.
V tomto lese bych mohl strávit celý den. Vzhledem k úžasným podmínkám však bylo vhodné, podívat se také jinam.
Sednul jsem do auta a vyrazil směr Cínovec. Zdejší náhorní plošina nabízí také mnoho zajímavých pohledů.
Jako první mě zaujala ohrada s koňmi. Vedle sebe tam byl černý a bílý kůň. Ihned mi v hlavě probleskla ideální scéna. Bohužel koně neměli moc pochopení pro mé záměry.
Vydal jsem se tedy na procházku po místních pláních. Nejzajímavější bylo místní golfové hřiště, které bylo jemně pocukrované sněhem.
V bunkeru byly zapomenuté hrábě a v jamce stále vlála vlajka.
Zároveň už byl čas vrátit se domů. Brzo se do Krušných hor opět vrátím.
Mohlo by se Vám také líbit
7 výletů za sněhem v zimě 19/20
